AFRIKA – MŮJ DOMOV NA NÁSLEDUJÍCÍ ŠKOLNÍ ROK (aneb mé malé svědectví)

Během letních prázdnin bych měla odjet do Afriky. Ještě sice není jisté, do jaké země budu vyslaná, ale ráda bych se s vámi už teď podělila o svou cestu od rozhodnutí odjet až dodnes.

O misijní činnosti v Africe jsem přemýšlela už několik let. Cítila jsem povolání pro podobnou práci. Ale stále to bylo hodně daleko. Sháněla jsem informace a dozvídala jsem se o organizacích, které vysílají dobrovolníky do různých zemí světa.

Letos budu ukončovat vysokou školu a na konci roku mě čeká státnice. Po státnici jsem se rozhodovala, co dál. Modlila jsem se, aby mi Bůh ukázal, kde by mě chtěl mít. V ten čas mi ještě víc přicházela na mysl misijní činnost Salesiánů Dona Boska. Je to katolická organizace, která se zaměřuje na práci s dětmi a mládeží. Vysílají obvykle na jeden rok a současně rok před odjezdem s dobrovolníky intenzivně pracují, aby byli na výjezd opravdu připravení. Rozhodla jsem se napsat jim email, abych se dozvěděla víc informací o jejich roční přípravě. Snažila jsem se rozpoznat Boží vůli, a proto jsem se modlila, aby mi odpověděli do 1. září. Tak by mi Bůh dal poznat, co mám dělat. V mailu jsem ale o tom nic nepsala.

Dlouho jsem pak nedočkavě čekala. Trvalo to tři týdny, kdy jsem čekala na odpověď. Poslední den prázdnin jsem se už smířila s tím, že není Boží vůle, abych se do tohoto programu zapojila. A dokonce jsem začala přemýšlet, co budu dělat jiného.

Bylo sedm hodin večer 31. srpna, kdy se mi na mailu objevila nová zpráva - od Salesiánů! Navíc moc povzbudivá. Bylo to pro mě hodně šokující, ale současně jsem měla obrovskou radost, že mi Bůh odpověděl. Uvědomuju si, že to není zrovna běžný způsob zjišťování Boží vůle. Ale Bůh může odpovídat i skrze takové způsoby. Jsem Bohu moc vděčná, že se tolik ke mně sklonil, aby mi odpověděl tak, jak jsem si přála.

Takže jsem se hned druhý den přihlásila do roční přípravy a dnes mám za sebou už polovinu víkendových setkání. Na prosincovém setkání mi řekli, že by mě rádi vyslali do Zambie, kde bych mohla pracovat v jejich středisku. Měla jsem obrovskou radost, protože jsem měla dost pochybností o tom, že to dopadne. Na přípravě je spousta lidí, kteří chtějí do Afriky, a tolik míst v Africe není. Měla jsem pochybnosti i kvůli své špatné angličtině. Těšila jsem se na leden, kdy mi toto místo měli potvrdit.

Na lednovém setkání jsem nedočkavě čekala, co se dozvím. Bohužel kvůli třem Čechům, kteří ze Zambie uprchli z vězení, kde čekali na soud za špionáž, mi výjezd do této země nebyl umožněn. Opět mi tak nezbývalo nic jiného než čekat. Přes víkend jsem se smířila s tím, že možná nikam neodjedu. A pokud ano, tak možná do Bulharska nebo jiné Evropské země, kde je velká potřeba dobrovolníků.

Nakonec mi nabídli Jihoafrickou republiku. V mnohém je to dokonce lepší než původní Zambie. Stále je to ale v jednání a není to ještě vůbec jisté.

Celý půlrok přípravy je pro mě velmi cennou zkušenosti. Bůh mě učí velké trpělivosti a důvěře v jeho moc. Je to pro mě náročné učení, ale současně jsem úžasně nadšená z vědomí toho, že je Bůh při tom se mnou, že mě neopustí a pošle mě přesně tam, kde mám být. To mě naplňuje radostí každý den, kdy opět nedočkavě čekám na zprávu od Salesiánů.

Prosím vzpomeňte v modlitbě na moje rozhodnutí. Na to, abych měla dostatek odvahy, která mi občas schází a abych neztratila touhu plnit vůli našeho Otce. Děkuju.

Magda Švábová