Jeden ovocný strom

Kdysi dávno Bůh stvořil svět. Doprostřed světa postavil zahradu a doprostřed zahrady zasadil strom. Nazval ho Strom života a člověka důrazně varoval, aby z něho nejedl ovoce, které na něm vyroste. Je totiž pro člověka smrtelné a každý kdo ho sní, zemře.

Bůh stvořil pro člověka celý svět a vše mu věnoval jako dar. Vše, co Bůh stvořil, bylo dobré. Proč ale Bůh doprostřed ráje zasadil strom, který byl pro člověka tak nebezpečný? I tento nebezpečný strom byl darem, přestože na první pohled vůbec nevypadá jako něco, co člověku přináší užitek.

Člověk je Božím stvořením. Přesto se v mnoha detailech zásadně liší od zbytku stvoření. Člověk je vyvrcholením stvořitelského díla. Byl stvořen naposledy, ale přitom má ve správě vše, co bylo stvořeno před ním. Bůh také člověku dal některé vlastnosti, které ho odlišují od ostatního stvoření. Právě tyto vlastnosti tvoří podstatu našeho lidství. Stojí na nich základ naší existence, našeho bytí. Dostali jsme lásku, umění vztahů, rozum a moudrost, také vůli a svobodu.

Jak ale můžeme poznat, že jsme skutečně svobodní? Kdy si člověk může svoji svobodu skutečně ověřit? Svoboda se projeví teprve ve chvíli, kdy stojíme před rozhodnutím. S rozhodnutím jde ruku v ruce zodpovědnost za něj, proto není jednoduché mít svobodu.

Bůh dal doprostřed ráje Strom života, aby nám spolu s ním dal možnost rozhodnout se. Svoboda byla vepsána do možnosti volby i proti Boží vůli. Člověk získal dostatek informací, které potřeboval. Věděl, co je pro něho dobré, jaká je Boží vůle a jaké budou následky jeho jednání. Když pak sám stanul před rozhodnutím, mohl se rozhodnout svobodně. To byl obrovský dar, který jsme od Boha dostali.

Važme si příležitostí, kdy se můžeme o naší svobodě přesvědčit. Listopad je pro připomenutí svobody ideální měsíc. Před 21 lety jsme si vybojovali svobodu nejen politickou, ale získali jsme svobodu i v dalších oblastech života, které předtím řídil režim. I když rozhodování není jednoduché, patří mezi největší dary, které jsme dostali. Buďme za něj vděční.

Magda Švábová