Vrchol života

„Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.“ (Ž 16,11) Verš na leden 2013 je veskrze pozitivní. Nutí mě však k vážnému zamyšlení. Co je vrcholem našeho života? Tím nejlepším a nejšťavnatějším, bez čeho by život vůbec neměl cenu?

„Stezku života mi dáváš poznat“, praví David. Jako by říkal „ukázal jsi mi, v čem spočívá skutečný život“. V čem? Mnoho lidí žije tak, jako by spočíval jen v konzumaci všech a všeho, co je k dispozici. Jiní se domnívají, že ho naleznou v poznávání všelijaké lidské moudrosti. Altruisté ho vidí v budování trvalých hodnot či ve smysluplné oběti. Další hledají unikátní, výjimečné zážitky, při kterých stoupá hladina adrenalinu. Život je křehký dar. Nevíme, jak dlouhý bude. Měli a chtěli bychom ho proto využít co nejsmysluplněji, prožít ho naplno. V čem tedy spočívá naplněný život podle Bible? Jednoduše v tom, že nalezneme Boha a budeme se z něj radovat až do posledních dní, učit se zakoušet v něm neskonalé blaho. To ostatní je dobré a dokonce i důležité, ale je to jen „ostatní“.

„Vrcholem radosti je být s tebou.“ Tak intimní, vášnivé a velice silné vyznání lásky! Lásky k Bohu. Připomíná mi to časy, kdy jsme spolu s manželkou chodili, jak jsem na ni netrpělivě a s rozechvěním čekal, hltal plnými doušky každou společnou minutu, čas letěl jako o závod a když jsme potom několik dní nebyli spolu, drásalo mi to srdce. Zamilovaný bych jí býval vyznal „vrcholem radosti je být s tebou“. Jestli se král David – autor šestnáctého žalmu – něčím vyznačoval, byla to právě taková zamilovanost. Ovšem ne do dívky, ale do Hospodina. Neopouštěla ho, přes všechny přešlapy a selhání, skutečně vášnivá láska k Bohu.

Známe to i na sobě. Máme v životě různé radosti, ale vrcholem radosti, nad který jsme větší nepoznali, je přebývání s Bohem. Učíme se s ním přebývat. Patří sem modlitby v autě, procházky v přírodě, zpívání duchovních písní, večerní modlitba u postele a další – to jsou nejvzácnější okamžiky, nenahraditelné ničím jiným, při kterých – čas od času – zakoušíme ve spojení s Otcem skutečný vrchol radosti a blaha. Můžeme vyznat, právě to je tím nejlepším a nejšťavnatějším, bez čeho by život vůbec neměl cenu.

Vrcholem života pro člověka není dosažení kariérního cíle ani vychování dobrých a poslušných dětí. Vrcholem života není být oblíbený v kolektivu ani být dokonale zabezpečený. Skutečným, pravým vrcholem života, nejvyšší radostí a neskonalým blahem je být s pravým Bohem. Potom je náš život naplněný, protože v tom pravý život spočívá. Být s tím, který je láska a učí lásce – jak nám připomněla Magda Švábová ve svém posledním dopise, který otiskujeme v tomto vydání Informatoria.

Někdy ten největší vrchol může být v největší hloubce. Pokání jistě není věc v dané chvíli radostná. Pokání bolí, protože se při něm láme naše pýcha a hroutí se naše lidské představy, které máme o tom, co je správné a moudré. Při pokání se odhaluje neposlušnost a vzdorovitost našeho srdce. Přesto právě takový okamžik může být skutečným vrcholem, mezníkem, kdy přestáváme žít sami sobě a začínáme žít Bohu. Na konci rovnice pokání je radost a naplněný život, to nám připomíná ve své nádherné vzpomínce i bratr kazatel Košťál na následujících stránkách. Příjemné čtení.

Viktor Glier